Zvykla jsem si snídat mandarinky a granátová jablka přímo ze stromu. Chodit podél cest a mnout v rukou voňavej pelyněk. Ztratit se na celý den v olivových hájích s knížkou. Zvykla jsem si na všechny ty zvuky, co neutichají ani po setmění - cinkot zvonků ovcí, křik peroucích se koček, krákání vran a hodinové odbíjení zvonů z vesniček. Zvykla jsem si přijít do domečku s výhledem na západ slunce a najít tam od paní domácí vždycky nějaký ovocný překvapení. Na každodenní dávku objevování a dobrodružství. Zvykla jsem si mít zase čas na sebe, na pozdravení moře, na slaný vlasy, vřes, olivy, voňavý bylinky a klid v duši.
A tak se mi bude těžko loučit.
Řecko vždy léčí, tiší bolavý srdce a uzdravuje. Proto se sem budu vždycky vracet:)) Ale ten náš podzim taky není vubec k zahození. Zítra je můj poslední den tady, tak brzy naviděnou:)